Loni to nebylo poprvé (a bohužel ani naposled), co úřednický aparát přišel s úžasným vynálezem spasení všech obyvatel členských států Evropské unie. Oprášil starý dobrý Chat Control (CC). Jako klasický důkaz nutnosti tohoto progresivního a skvělého vynálezu posloužila ochrana dětí před sexuálními predátory a terorismem. Bohužel úředníci z EU nerozumí technikáliím světa IT, kybernetické bezpečnosti ani dalším podobným věcem. Řídí se, jako ve všem, heslem „poručíme větru, dešti“ a věří, že zákony – i ty matematické a fyzikální – se dají změnit. Bohužel pro jejich víru – ne, fakt se změnit nedají. Pojďme se ale podívat, jaká jsou rizika Chat Controlu pro běžného člověka. Proč by se tohoto vynálezu zkázy měl bát a proč vůbec ničemu nepomůže? Vysvětlíme si to nejjednodušší cestou, kterou to je možné, a za použití odborné literatury, kterou zřejmě unijní úředník buď vůbec nečetl, nerozuměl jí, nebo jí záměrně rozumět nechce.
Proč to je k ničemu?
Začněme tou nejjednodušší otázkou s nejjednodušší odpovědí, která nám zasadí zbytek problémů do krásného rámce zbytečnosti celého podstupovaného rizika. Evropská unie vychází z bláhové představy, že většina kybernetické kriminality se odehrává na sociálních sítích, jako je Facebook či Instagram, nebo na komunikačních platformách typu WhatsApp, Signal a podobně. Tuto jejich představu, vhodnou tak pro naivní dítě, můžeme rozbít hned na začátku.
Většina takové komunikace, kde sexuální predátoři sdílí nechutné materiály zneužívaných dětí, běží z největší části na takzvaném Darkwebu. Všichni víme, co to je, a víme, že dopátrat se tam něčeho, či prolamovat zabezpečení těchto stránek, je extrémně náročné. Černý trh je místo, kde se točí obrovské množství peněz, a nikdo o tento příjem nechce přijít. Proto tyto kriminální živly investují nechutné objemy peněz do toho, aby tento penězovod udržely při životě. A proč by vůbec někdo z nich používal platformu, kde riskuje, že ho bude někdo šmírat, když může používat bezpečné řešení, které má plně pod kontrolou a z povahy věci na něj unijní zákony prakticky nedosáhnou?
Je nepochybné, že tato nechutná zločinecká aktivita se musí potírat – je to povinností každého z nás. Ale nesmí se to dít za cenu „vlastních ztrát“, které napáchají (nikoliv že mohou, ale reálně napáchají) obrovské a nevratné škody na soukromí nás všech.
Pachatelé pro distribuci nelegálního obsahu stále častěji využívají vysoce sofistikovaná a decentralizovaná prostředí. Masivně se přesouvají na Darkweb, využívají peer-to-peer (P2P) sítě a vlastní, nezávislá šifrovaná fóra, která fungují zcela mimo dosah běžných komerčních platforem.“
- Europol (odkaz)
Nechali byste otevřené vchodové dveře pro vyšší dobro?
Každý zdravý a rozumný člověk nenechává otevřené vchodové dveře déle, než je nutné pro to, aby jimi prošel on, jeho rodina či zvaná návštěva. Před nezvaným hostem byste se snažili třísknout dveřmi, seč vám síly stačí. Cizího člověka byste si domů prostě nepustili.
Evropská unie se nám ale pomocí Chat Controlu snaží vnutit představu, že si do spodní části dveří musíme povinně nainstalovat malá, nenápadná „psí dvířka“. Tvrdí, že jsou určena jen pro unijního hlídacího psa, který tudy občas prostrčí hlavu, aby zkontroloval, zda je uvnitř všechno v pořádku. Jenže úředníci jaksi nedomysleli rozměry. Aby těmito dvířky prošly všechny ty složité unijní algoritmy a skenovací systémy, musela by být ta dvířka obrovská. Tak obrovská, že jimi bez problému proleze dospělý chlap.
Mít takový univerzální průchod pro 400 milionů lidí je jako nemít zámek žádný. Že bezpečná zadní vrátka ani „bezpečná psí dvířka“ zkrátka matematicky neexistují, potvrdil kolektiv předních světových vědců a kryptografů v rozsáhlé akademické studii Bugs in our Pockets: The Risks of Client-Side Scanning. V ní experti z MIT, Cambridge a Princetonu varují:
„Nasazení skenovacích mechanismů do koncových zařízení vytváří masivní bezpečnostní zranitelnosti. Tyto systémy mohou být snadno zneužity nejen autoritářskými režimy, ale i sofistikovanými kyberzločinci, kteří získají přístup k soukromým datům milionů uživatelů.“
Zlý živel – ať už špičkový hacker, nebo organizovaný gang – tenhle unijní průchod velmi rychle najde a zneužije. A pak už vás zloději velmi snadno připraví o úspory, citlivá firemní data nebo rodinné fotky. O soukromí už ne, o to vás v ten moment úspěšně připravila samotná Evropská unie.
Tichý Velký bratr, co všechno vidí
Na otázku, jestli byste si domů pustili cizího člověka, už jsme si odpověděli. Pro zopakování si ale připomeňme, že nikdo soudný doma cizince nechce – natož někoho, kdo bude nepřetržitě hlídat prakticky každý váš krok.
Přesně to je ale cíl, o který úředníci EU usilují. Chtějí k vám domů, do vašeho nejhlubšího soukromí, nasadit sice umělého, ale o to neodbytnějšího strážce. Ten bude nonstop pozorovat, co děláte, s kým se stýkáte, komu píšete, proč mu píšete a co přesně mu posíláte. Takto gigantický objem dat pak bude šifrovaným kanálem, nad kterým nebudete mít absolutně žádnou kontrolu, posílat přímo na unijní centrálu.
Na té centrále ale nebude sedět geniální detektiv, nýbrž automatizovaný algoritmus – vynález, který moc rozumu nepobral, neumí chápat lidský kontext a nesmírně rád halucinuje. Když se tomuto tupému kódu nebude zdát vaše fotka z pláže s vlastním dítětem nebo ironický vtip v chatu, okamžitě vás označí za teroristu nebo predátora. Systém spustí poplach, vaše data předá úřadům a vám z ničeho nic zaklepe na dveře policejní hlídka. Než stihnete cokoliv vysvětlit, rozjede se mašinérie, která vám obrátí život vzhůru nohama.
Že se to nestává, nebo stát nemůže? Vysvětlete to Markovi ze San Francisca: otec vyfotil na telefon zblízka vyrážku v rozkroku svého malého syna, aby fotku poslal lékaři na online konzultaci. Automatický skenovací systém společnosti Google fotku zachytil, vyhodnotil ji jako nelegální materiál, okamžitě mu trvale zablokoval celý Google účet (přišel o maily, kontakty, fotky za 10 let), označil ho za predátora a automaticky ho nahlásil policii. Policie ho vyšetřovala, a přestože uznala, že šlo o lékařskou fotku, Google mu účet už nikdy nevrátil. Evropská unie navíc není miliardová technologická korporace disponující nejlepšími programátory světa a schopná bezchybného vývoje složitých softwarových celků. Riziko, že se unijní řešení fatálně sesype a pošle policii na miliony nevinných lidí, je tak násobně vyšší než u samotného Googlu.
Jak to udělat bez povinné domovní prohlídky pro všechny?
Trestní řízení představuje extrémní zásah do svobod a práv člověka. Proto musí pro každý takový krok existovat prokazatelný zákonný důvod (důvodné podezření) a každý takový zásah musí předem schválit soud. Ten má za úkol posoudit, zda neexistuje jiná, šetrnější cesta, která respektuje práva všech zúčastněných. Toto je základní právo dané ústavou a Listinou základních práv a svobod – a přesně proti němu jde Evropská unie se svým návrhem na Chat Control.
Na jednu stranu si unijní aparát hraje na demokratického garanta svobody, na stranu druhou chce zavádět plošná opatření, která omezují práva občanů drastičtěji než mechanismy v leckteré světové diktatuře. Může si pak EU ještě vůbec říkat svobodný a demokratický prostor?
K dosažení cílů, o které se úředníci údajně snaží, neexistuje jednoduchá legislativní zkratka. Když zavedete Chat Control, do hlubin šifrovaného internetu a na Darkweb se okamžitě přesunou i ti poslední zlosyni, na které tento nástroj cílil. Síť pak zachytí maximálně pár méně inteligentních jedinců, zatímco ty skutečně velké a nebezpečné ryby bez problému proplují dál. Přitom funkční cesta existuje. Vede přes intenzivní vzdělávání potenciálních obětí, technologickou osvětu a důslednou infiltraci policejních složek přímo do kriminálních struktur v digitálním podsvětí. Rozhodně ale nevede cestou plošné presumpce viny celých 400 milionů obyvatel.
Taková cesta by nás totiž bleskově teleportovala do světa románu 1984 z pera George Orwella. A to nikdo z nás nechce. Ta kniha totiž nikdy neměla sloužit jako manuál pro mocné, ale jako varování pro nás, běžné smrtelníky.
